Setkání

Pod příkrovem vrby
v koberci z trav
spatřil jsem navečer
malého anděla
Touha mě svrbí
pár dobrých zpráv
žádat od sfér
kam duše nesměla

Blížím se pomalu
nesmělým krokem
potichu plíživě
jak Tomáš bez víry
Mám víry pomálu
strach je ji sokem
když cumlám neživě
bonbóny v obalu

Anděl je netečný
na loutnu brnká
ponořen v tónu
který jsem neslyšel
Jsi mlčením úsečný!
– výtka mi frnká
v duchu mých sklonů
když jsem blíž povyšel

Pak zvedl hlavu
Hleděl mi do očí
tak bdělý
jak já to neuměl
a dal mi zprávu
že svět se roztočí
stejně tak smělý
jak mít jsem ho chtěl

Když těžký je dech
pak slyším vůkol
pouze těžké vzdechy
tak nevlídné!
Když táhnu na bedrech
jen tíživý úkol
pak moje slechy
slyší jen přebídné

Všeho nech!
Anděl poručil
mojí mysli
chamtivé
Čistil mi dech
aby mne nemučil
když v něm kysly
myšlenky horlivé

Dal zaznít strunám
do mého dušení
Dal slovo runám
Umlčel rušení
Dal odvanout dunám
co tlumí umění
naslouchat tušení
a srdce bušení