Procházka k Felicitině studánce

Leden  – jak se zdá  – začal nudit sám sebe a spustil jaro. Na slunci bylo kolem dvaceti stupňů a to si říká o procházku. Felicitina studánka u Vranovského zámku se jevila být  vhodnou variantou i pro mou dvouletou dcerku.  Prazvláštní počasí do této uličky vneslo zvláštní světlo. Je zima a slunce je nízko, stíny se jeví i v poledne být delší a díky teplému počasí  má den atmosféru jarního podvečera. Ulička vedoucí od zámku tak získala patinu, která ji sluší a zjevně odpovídala i naládám zdejších lidí, kteří kolem svých domů vytváří zátiší z proutěných koušů, necek, starých sání apod.

Děti mají za úkol neustále rodiče zaměstnávat svými poždavky, takže prostor pro složitější snímky, vyžadující čas a rozjímání byl poněkud omezenější. Přítomnost dcerky však nebyla svazující, spíše svou těkavou přítomností vytvářela vibrace pro poněkud jiné nahlížené okolí. Trochu vytržen, trochu  jinak pohroužen…