Heiliger Stein

Už dlouho jsem na tomto místě nebyl, tak jsem uvítal návrh na rodinný výlet na Heiliger Stein. Není to daleko, a stojí to za to. Nádherný výhled na mírně rozvlněnou krajinu má co říct za každého počasí i v každém ročním období. Mnohem víc mě ale přitahují pověsti, které se k tomu místu váží.Místo je nenápadné, přesto přitažlivé. Má se za to, že zde bývalo kultovní místo Keltů. Později se stalo poutním místem křesťanů. Místo „očistil“ sv. Wolfgang, kterému je zasvěcen kostel v Hnanicích. Kříží se zde geomantické zóny a jedná se o velmi silné energetické místo. Pod kaplí, kterou zde nechala z vděčnosti vystavět jedna zázračně uzdravená,  je vodní pramen.

Jméno nese místo podle kamene, v němž jsou vyhloubeny miskovité otvory. Voda která se v těchto mísách drží, je prý léčivá.  Nemám pochybnosti o síle tohoto místa. Nejsem si vědom toho, že bych někdy zažil něco zjevně mystického, ale je pravdou, že na tomto místě mám asi takový pocit, jako když si po těžkém dni lehnete konečně do vyhřáté postele. Není to sice úplně trefné přirovnání, ale lepší mě nenapadá…

Že to místo způsobuje zázraky bylo patrné i z toho, že naše děti – jindy zimomřivé a lenivé výletnit – tu navzdory ledovému větru spokojeně pobíhaly. Je sice pravda, že si Michaelka začala vesele prozpěvovat „Já mám pindíka, já mám pindíka!“, ale přisuzuji to příliš silnému energetickému vlivu na malý dětský organismus…

Musel jsem myslet na to, jak moderní doba překryla a zcivilnila krajinu. Mysteria, která byla dříve nepochybně ve svých různých podobách přítomná – více či méně zjevná – dnes jsme si vlastně vytvořili jakousi paralelní, alternativní realitu, která nechce vidět svět jaký je, ve všech jeho podobách. Naše realita se chce dívat jen sama na sebe. Děláme si výlety do přírody, místo, abychom v ní žili… Rozlišujeme náš lidský svět a přírodu,  a už to je choré…