Horizont událostí

PictureDíval jsem se na tyhle portrétky a nechal volně plynout asociace. Měl jsem prostě takovou chvilku a chtěl jsem vědět, zda tyto fotografie o „něčem jsou“. Jako mouchy ve sklenici se mi hlavou honily různé obrazy a slova. Najednou jsem si uvědomil, že na okamžik se „v zorném úhlu“ mých vnitřních očí a uší mihlo toto sousloví: „Horizont událostí“. Už jsem to někde slyšel, ale musel jsem připustit, že vůbec netuším, co to znamená. Proč mě to napadlo? Než jsem poklekl k oltáři Googlu, zkusil  jsem  si hrát s obrazem, který ta slova vytváří: horizont je místo, za nějž nevidíme a je-li to horizont událostí, pak je zraku za tímto místem skryt děj.
Zanechal jsem spekulací, pomodlil jsem se ke Googlu a Wikipedia mě vyslyšela: „Horizont událostí je plocha v prostoročasu, která pro daného pozorovatele vymezuje oblast, ze které ho nemůže dosáhnout žádné elektromagnetické záření (světlo)“.
Vůbec nevím, proč mi při pohledu na tyto fotografie vytanula slova, jejichž obsah jsem neznal. Nicméně souvislost mezi pojmem horizont událostí a lidskou tváří mne velmi oslovila. Tvář a zvláště oči jsou horizontem událostí. Kam dopadá světlo, tam vidíme. Dále ne. Ale to neznamená, že se tam nic neděje. Naopak. Tam se děje zdaleka to nejpodstatnější.
Vědci dovozují podstatu černých děr podle zkušeností s blízkým vesmírem a podle jevů na horizontu událostí. Za horizontem událostí, kterým je lidská tvář, se odehrává svět podle jiných pravidel, než které je schopné bezprostředně ukázat světlo. Ale děj za horizontem se vtiskne do sebemenších detailů tělesných projevů a světlo pak interpretuje to, co sice nejsme schopni přímo vidět, ale díky světlu můžeme číst. Lesk v oku je odrazem zdroje světla, a byť se zdroj světla nezmění, tak se změní vyzařování lesku podle děje za horizontem. Čím je fotka lepší tím více světlo, které zachytil aparát, interpretuje to, co je za horizontem událostí… To je vysoká laťka pro dobrý portrét…

PicturePicture