Jak jsem chtěl přijít k sobě

DSC_3291Cítil jsem se bez sebe. Měl bych přijít k sobě, napadlo mě… Kdo má ale přijít ke komu? Ztratí-li se někdo, říká: „Ztratil jsem SE…“ Kdo SE ztratil, neztratil cestu, ztratil SE. Hledáme se. Kdo ale hledá koho? Jsem tu. Jen ta mysl proklatá si hraje na mne a já tomu uvěřím. A mysl utíká daleko od přítomnosti, od přítomnosti, kterou nikdy neopouštím. Ale když na to zapomenu, ztratím SE. Mysl a chuchvalec emocí, které se v neustálém pohybu uzlují do sebe, si hrají na mne a ta hra se jeví tak opravdově, až uvěřím, že jsem to já. Mysl je herec, tyran diváků. Jsem divák, pozoruji. Divák není herec a ti dva kolem sebe začali brousit ve stále širších kruzích, až divák opustil hlediště.

Divák nepozoruje sebe, není sobě objektem. Světlo sebe neosvětluje.

Jsem.

 

2 odpovědi na “Jak jsem chtěl přijít k sobě”