Jak probudit vnitřního vola

Minulý článek si začal žít na webu vlastním životem, a než na vše reagovat, tak jsem se rozhodl ho trochu doplnit.

Chtěl jsem vlastně říct, že používat slovo „kráva“ jako nadávku je jen projevem (jedním z mnoha) našeho vztahu k životu, krajině a hodnotám. Nemá to nic společného s tím, že existují i nadávky horší. O tom jsem fakt nechtěl ani přemýšlet 🙂 A kdo si ten text přečetl, tak ví, že jsem opravdu nechtěl urážet ženy. A že jsem názvem chtěl upoutat pozornost: ano, chtěl. Když už něco píšu, jsem docela rád, když to někdo čte. A abych někoho přiměl číst, něco, co ho nezajímá, tak holt nejlepší cesta je ho navnadit.  A to buď tím, že ho naštvu nebo  naopak nalákám na pamlsek. Většinou se mi to nedaří, ale tady se to prostě nabízelo…

Celé je to jen o tom, že může být velký rozdíl mezí tím, být středem zájmu a tím být respektován a požívat úctu. Dokonce si to může odporovat.
Já jsem dost shnilý na diskuze. Berte to jako experiment – prostě si to jen zkoušet představit. Je to takový apel na schopnost introspekce, pokud vůbec na něco…

Nutno podotknout, že nerozvíjím v textu (v tomto ani předešlém) ani tak myšlenky vlastní, ale spíš ty které jsem za vlastní přijal. Na to bych sám totiž nikdy nepřišel. Zmínil jsem v textu Indii a tam existovalo něco, čemu se říkalo kultura „varnášrama dharmy“ a součástí této kultury bylo pohlížet na všechny ženy (kromě vlastní manželky) jako na svoji matku. Není to všespásné ani jednoduché (ale ani nemožné), ale zkusme si to (my muži) alespoň představit. V minulém blogu nešlo ani tak o to rozpoutat nekonečné diskuze (i když se to dá předpokládat). Ale zkusme si představit, že mladý svěží muž potká velmi krásnou ženu. A teď se k ní začne chovat jako k vlastní matce…

Pokud bych byl v této snaze důsledný (a u hezké ženy je to těžké – uznávám), tak bych si musel upřít okukování ňader, boků, zadku, křivek a také komentáře takto inspirované… Většina normálních chlapů to totiž u matky nedělá… A budu-li opravdu k sobě upřímný: co mi z té ženy „zbude“? Mohu si pak nicméně odpovědět na otázku, kým pro mne žena opravdu je… Obvykle si muži dělí ženy na „modelky“, případně na „ta by ušla“ a na ty hrozné… Pokud na ně budu pohlížet jako na matky, jak si je budu dělit pak?Zkuste si to představit! A nemluvím o tom, že bych měl hodnotit, jestli z ní jednou bude, nebo je či byla dobrá matka. Ale každá žena – s dítětem i bez, stará i mladá, má v sobě tento potenciál, je svým způsobem lidským projevem matky přírody. Akorát ženy svůj naturel spočívající v mateřství neprojevují, skrývají a potlačují a do jisté míry to spočívá i v tom, že v nich není tento potenciál nikým oslovován. Není nikdo, kdo by ho ocenil, kdo by tento potenciál respektoval- proč by ho tedy rozvíjela a projevovala? Žena tedy nabízí podle poptávky – chce být sexy. A nejlépe celý život.

A co si pomyslí žena (notabene krásná mladá, prostě sexy), když se k ní budu chovat jako k matce?

Že jsem asi impotent – vůl.

No, budiž – byla by to moje volba a můj vztah k ženě a fakt, že to nepřijme jde mimo mě. Paradox je, že (a tomu věřím) většina žen chce právě toho vola. Která by dobrovolně chtěla muže, o kterém ví, že ji opustí při první lepší nabídce (až poleví první prudká zamilovanost a sex se trochu „ochodí“)? A že se vždy taková nabídka najde je jasné. Můžu se tu rozepsat o tom, že si ( skoro) každá myslí, že toho svého „předělá“. Nepředělá. A když přecejen předělá, tak je nešťastná z toho že to není, co to bejvalo…

Chlap, pokud to není jen chodící zosobněné přirození, má cenu, pokud se umí ovládnout, pokud v sobě najde trochu síly rozlišovat a znát hodnoty, pro které je někdy občas dobré se něčeho vzdát… Myslím, že tomu se říká síla charakteru – řekl bych až rytířská vlastnost. Tohle v sobě vybudovat žádá hodně energie a slabým jedincům je to odepřeno. A je v tom další paradox: chlap, který se umí rozhodnout být v pravý okamžik volem má nebývalou svobodu: ženy ho totiž nevláčí za přirození kam se jim zlíbí.

No a abych to přizakončil nějakou duchaplnou sentencí: každá dobrá kráva má svého býka, co umí být i volem!

A objevit v sobě vola, to je velký vnitřní boj!;) Pro ilustraci přidávám fotky své maličkosti – nechť dokumentují můj boj při hledání „vnitřního vola“ – takový esoterický pojem 🙂 Chápu, že někoho napadne: „…ty vole, on ho našel!“

V návaznosti na předešlý blog: pokud žena bude dobrá kráva, mohou mít s býkem telata a vůl bude oporou a dobrým tahounem. Čili nová společenská výzva: chovejme se k sobě jako dobytek!

(A pokud by někoho zajímalo, jak zabránit tomu, aby žena ulétla od svého býkovola k jinému býkovi: nijak. Když má svou hlavu a vůl pro ni nemá cenu, tak není důvod se kvůli tomu devalvovat. Nicméně bude-li volů přibývat, tak se s poptávkou změní i nabídka. Jednou… Možná… Ale to je koneckonců fuk)