Někdy to při cvakání docvakne

Je noc, pálí mě oči, v kamnech mře plamen, ale mně se nechce utnout den spánkem. Pustím si hudbu. Poslední dobou zapomínám, jak umí hudba ladit a nabíjet. Uzavřít den fotografií, uspokojit touhu něco vytvořit… Umístit do formátu obraz, který si začne žít svým vlastním životem. Rozhlížím se, co by mohlo spolu ladit. Pomalu vzniká zátiší. Nastavím foťák. Zhasnu světla. Otevřu závěrku fotoaparátu a baterkou si maluju po zátiší. První, druhý, třetí pokus. Něco odeberu, něco přidám. Je to hra, při které se tvoří nový svět. Vzniká obraz, který při tvorbě není vidět. To, co je nehybné, se spojuje s kmitajícím světlem. Fotoaparát třeští své oko  – ani nemrkne (nesmí – ještě ne). Myšlenka se stává viditelným obrazem – smysly vnímatelnou realitou. Dlouhé vteřiny formují nasvícené plochy jako mozaiku, aby všechny zazněly jako akord v jednom okamžiku. Je to přitažlivá magie. Při tom cvakání člověku ledacos docvakne….

DSC_3949-7_web-small