Sen

 

 

Byla noc a já neměl sice sílu už nic rozmnýho dělat, ale měl jsem velkou chuť fotit. Chtěl jsem fotit člověka. Jenže doma všichni spali a po zahradě nám nikdo nechodil. Přikradl jsem se k spícímu synovi, dal foťák na stativ a protože byla téměř tma (vyjma sporého světla diodové lampičky), nechal jsem aparát půl minuty polykat světlo. Čím déle se fotka exponuje, tím více má blíž k obrazu: ani ten není vykrojeným okamžikem, ale je dějem, který se oprostil od linearity času a projevil se v jediném obraze.

Obrázek kupodivu není tak úplně sladkou fotkou spícího dítěte. Ať se snažím dívat, jak chci, číhá z pozadí obrázku neklid snění. Za vteřinu spánku se odehrají dlouhé pasáže snů. Někdy tíživých, kdy se malý človíček snaží srovnat se s příkořími dne…

small-web