Světlo ve větvích

Světlo je životem fotografie, bez něho by nebyla… Takže použít slovo „světlo“ ve vztahu k fotografii, je trochu nošení dříví do lesa, zní to jako tautologie, zbytečnost. Přesto jsem nechtěl vymýšlet něco složitého, jen přímočaře vyslovit obsah. Světlo dopadající  do korun stromů, světlo propuštěné, zastavené, obarvené, zastřené, vyjádřené a vyjadřující. Světlo nám míří přímo do srdce a mění naší náladu. Někdy stačí, když mezi listy zasvítí slunce a rozplynou se naše pochybnosti a vstoupí do nás nové naděje – žádné argumenty, složité mentální pochody, prostě se to stane. Světlo má velkou sílu a je-li atmosférou, krajinou, listím, ročním obdobím formováno do sdělení, nechám se pohltit a někdy i fotím. Fotky jsou více méně monochromatické, aby barvy neodváděly pozornost k objektům a zůstala esence nálad, které si putují listovím k nám, do nás.