Světy úsvitu

DSC_1971Synáček si vyprosil, že chce spát ve stanu na zahradě. Obětavě jsem s ním strávil noc pod zapařenou celtou. Odměnu jsem si vybral ráno. Třebaže byl víkend, tak spaní venku nutí samo od sebe probouzet se brzy. Všechny atributy kuropění táhly mou bytost ven. Za chvíli už ze stanu sondovala terén i nateklá rozespalá očka synátora. Po rychlé snídani jsem navrhl, že vyrazíme na krátký výlet do Vranova. Příslib trochu jiného rána synka namotival. Vranov byl ještě tichý, probouzel se. Procházka lesem na zámek začala rozdávat své půvaby. Průhled na kostelní věž mezi korunami stromů prozrazoval stovky let spící atmosféru, kterou na chvíli neruší přiblbé jednadvacáté století. Vranovský zámek byl už otevřený, když jsme se k němu vyšplhali. Po turistech ještě ani stopy, takže nám tak trochu chvíli „patřil“. Bavil jsem se pohledem na malého človíčka, který si to brousí v útrobách mohutné stavby. Cestou zpět měl kulihrášek touhu oběvovat. Každá cesta byla cestou záhadnou, domy nakukující skrze zeleň zahrad měly svůj tajemný příběh. Svítání vypráví jinak než soumrak. Když slunce zapadá, probouzí se noční dravci, ožívají potemnělé kouty duše, den jde spát, vědomí ztratí část své moci, která drží podvědomí na uzdě. Vlády se ujímají jiné síly. Svítání je branou ze světa noci. Síly, které stírají hranice mezi snem a skutečností, se rozplynou, jakoby nikdy neexistovaly. Ráno probouzí jiné světy a když necháme vědomí, aby chvíli zůstalo prostě jen pozorné, aby se nenechalo strhnout navyklými modely vnímání, začnou se odhalovat tajemství, která mají v sobě mnohem více světla, než ta za soumraku… Skvělým katalyzátorem pro vnímání je dítě. Dlabe na modely…

V Indii rozlišují nejpříznivější okamžik dne: říkají mu „brahma-muhúrta“. Nastává hodinu před úsvitem a trvá jen pár okamžiků. Když jsmev takovou chvíli v přírodě bdělí, zjistíme, že příroda tento příznivý okamžik velmi dobře zná… Má ohromnou moc.

Ráno netrvá věčně a člověk začne cítit, kdy jeho účinky pomíjí. I v tak malé obci jako je Vranov začnou vibrace probuzeného dne přehlušovat rozjímavost svítání a definitivní tečku tomu udělala skupina již ( nebo spíš ještě) velmi kvalitně podnapilých obyvatel penzionu, kteří byli odhodlaní nechat zatuchlost svého večírku rozpučet do celého následujícího dne.

Začal se odehrávat jiný příběh, ale to jak prožijeme ráno, nám ovlivní vědomí po celý den.