Ve které ruce?

Mám velmi neoriginální ambici, pokud jde o focení: převyprávět okamžik obrazem a použít takové fotografické nástroje, aby autenticita zůstala esencí. Není bezvýznamných okamžiků. Fotka by neměla být (jen) vzpomínkou. Působí přecejen vždy v přítomnosti, je tedy opravdová a dotýká se srdce.  Všechno, co na nás působí, nás nenechá nikdy stejné, vždy se něco změní, byť se nám to v daném okamžiku nemusí tak jevit. I tohle si mi honilo hlavou, když mě synek nechal hádat, v které ruce drží předmět. Soustředil se, abych nepoznal, do které ruky věc schovává, a při letmých a krátkých pohledech které mi věnoval, bylo vidět, že v té vteřině je hluboce vnořen do do studia mých pohnutek: utajil to dobře? Dělal zcela přirozeně to, co se dospělí horko těžko učí: podívat se do očí a vidět do srdce…

PicturePicture
Picture