Voyer

 

Když jsem v noci zastavil u rybníka, nebylo zřejmě  primárním motivem, že bych „cítil“ dobrou fotku. Byl jsem zvědavý. Svítil srpek měsíce a trochu pofukoval vítr a z krajiny vystupovaly kontury. Krajina byla plná skrytého děje. Pomocí reflektorů automobilu jsem si našel kompozici a upravil ostrost. Pak jsem vše zhasnul a dlouhé minuty jsem nechal fotoaparát polykat padající měsíční světlo. Esence toku času se tak nasbírala do jednoho okamžiku, ve kterém jsem svlékl krajinu ze tmy. Tichá, cudná, plná intimity ukázala své jemné pohyby.  Je to akt svého druhu…